Výzva The Daring Bakers - Listopad 2012: Twelve Days of Cookies

Říjnovou výzvu jsem nějak nestihla, i když jsem z toho, že máme upéct mille-feuille, byla nadšená. Na listové těsto se totiž chystám už  dlouho. Ale holt nebyl čas a taky dostatek návštěv, pro které bych se hecla a mille-feuille upekla, protože my doma jsme tlustí dost. U listopadové výzvy to nejdřív vypadalo, že ji taky nestihnu, navíc jsem na ni ani neměla moc chuť. Výzvu pro nás připravila Peta z blogu Peta Eats, úkolem bylo upéct alespoň jedno cukroví či sušenky z dvanácti daných receptů a pak další z receptů, které již máme prověřeny, ale trochu je protentokrát ozvláštnit. 

Cukroví v listopadu? Hm, tak na to mne moc neužije. Co mám vlastní domácnost, tak peču čtyři druhy, ty nejjednodušší, v malém množství, a hlavně pro tu vůni vanilky a protože Vánoce mám moc ráda a cukroví k nim podle mne patří. Ale na nějaké plnění krémem, polévání čokoládou a podobné zbytečnosti, mne moc neužije. 

No jo, ale zas jednou jsem se k Daring Bakers přihlásila, takže mi to nedalo a sice pozdě, ale přece jsem se do jednoho receptu pustila. Ale jak je asi vidět z fotek, že já jsem se na to radši nevykašlala.

Z dvanácti možných receptů jsem si vybrala čokoládovo-kokosové sušenky (originální recept je zde). Říkala jsem si, že to bude dobrá alternativa k mnou oblíbené kokosové roládě, kterou z nedostatku domácích vajec poslední dobou už moc nedělám. 

Práce mi šla hezky od ruky a sušenky šly do trouby v této (podle mne krásné) podobě.

 

Ovšem z trouby - to už bohužel taková sláva nebyla. Vlastně to byla katastrofa, protože jsem vytáhla dokonale rozteklé placáky. Chuťově to jde, co by taky na kakau a kokosu mohlo být špatného, ale ty tvary - no, stydím se velmi. Trošku jsem zapátrala v čem jsem tak asi mohla udělat chybu a nejspíš to bude v tom, že jsem kakaové těsto moc propracovala, takže bylo hodně vlhké a proto se v troubě rozteklo. Přiznám se, že nemám absolutně chuť to v nejbližší době zkoušet znovu, ale asi mi to časem nedá a na tajemství těchto sušenek se pokusím přijít. 

Zatím sem tedy nedávám ani recept, protože podle toho mého to tedy nezkoušejte, i když myslím, že jsem se docela držela originálu. Radši mrkněte ke Karolíně, ta je totiž pekla taky a moc se jí povedly.

Výzva The Daring Bakers - Září 2012: Empanada Gallega

Tak tato výzva mne hodně bavila, i když na ní nebylo nic těžkého, ale aspoň jsem konečně neměla černé svědomí, že budeme zase konzumovat něco hříšně sladkého a zároveň jsem měla vyřešen ten nekonečný problém, co pro rodinu k večeři (nejlépe tak, aby to zbylo i na zítřek k obědu).

Zářijovou výzvu pro nás připravila Patriv z blogu Así Son Las Cosas a naším úkolem bylo připravit galicijskou empanadu. Empanada je pokrm z kynutého pšeničného těsta, které se plní masem, šunkou, zeleninou apod. Galicijská empanada, tedy empanada ze španělské Galicie, se zpravidla plní rybami či mořskými živočichy a místo malých kapes se peče velká empanada přes celý plech. Patriv nám na těsto poskytla hned několik receptů a vyzvala nás, ať si náplň vybereme podle svého.

Jelikož jsem doma neměla chlebovou mouku, vybrala jsem si recept, který používá mouku polohrubou a těsto jsem pak naplnila šunkou, cheddarem, cuketami, lilkem a rajčaty. Výsledek neměl chybu a zrovna teď si říkám, že by takový kousíček empanady nebyl k zahození. 

Ingredience: 

na těsto:

• 500g polohrubé mouky
• 240ml teplé vody
• 100ml oleje
• 30g čerstvého droždí
• lžička soli
• lžička mleté sladké papriky
• 1 vejce na potření

 na náplň:

• 200-300g šunky
• 200g plátkového cheddaru
• 1 velký lilek
• 3-4 malé cukety
• několik rajčat 

Postup:

 
Mouku prosijeme do mísy, doprostřed uděláme důlek, do kterého přidáme zbývající ingredience, droždí rozdrobíme na co nejmenší kousky. Vypracujeme hladké těsto, které necháme na teplém místě kynout nejméně půl hodiny. Po vykynutí těsto rozdělíme na 2 poloviny. První polovinu těsta vyválíme a přeneseme na plech vyložený pečícím papírem a nezapomeneme vytvarovat okraje. Na těsto pak vrstvíme námi zvolenou náplň. V mém případě jsem nejprve na plátky nakrájený lilek osolila a nechala chvilku vypotit. Potom jsem plátky lilku i cuket krátce osmahla na oleji do zlatova. Empanadu jsem pak plnila nejprve vrstvou plátků šunky, pak jsem na šunku rozprostřela plátky lilku, následoval cheddar, cukety, spařená, oloupaná a rovněž na plátky nakrájená rajčata a ukončila jsem to opět plátky šunky. Po navrstvení náplně vyválíme druhou polovinu těsta a přeneseme ji na náplň, přičemž okraje spodního těsta přehneme přes vrchní těsto a utvoříme tak kapsu. Ve vrchním dílu těsta pak vyřízneme díru, aby při pečení mohla odcházet pára a také můžeme empanadu zbylým těstem ozdobit podle potřeby. Já musím přiznat, že mi žádné těsto nezbylo, takže jsem nezdobila. Takto připravenou empanadu pak potřeme rozšlehaným vejcem s trochou vody a pečeme v troubě předehřáté na 180°C přibližně 45 minut.

Výzva The Daring Bakers - Srpen 2012: Filled Paté a Choux Swans

 

Srpnová výzva The Daring Bakers mi opravdu udělala radost. Výzvu pro nás připravila blogerka Kat a naším úkolem bylo upéct labutě či jakýkoliv jiný tvar z odpalovaného těsta a naplnit libovolnou náplní. Nejdůležitějším úkolem ovšem bylo si tohle pečení pořádně užít. A to jsem taky udělala. 

Jak už jsem psala, tahle výzva mi udělala opravdu radost a to zejména z toho důvodu, že v cukrárně mezi všemi možnými i nemožnými zákusky prostě nikdy nedokážu odolat větrníku. Takovému tomu klasickému s karamelovou polevou, žloutkovým krémem a karamelovou šlehačkou. Hned, jak jsem si tedy výzvu přečetla bylo jasno. Budou labutě. A karamelové. A nemusela jsem ani dlouho brouzdat po internetu a vymýšlet recepty, jednoduše jsem zakotvila u Cataliny. Když jsem u této holčiny, kterou prostě musíte obdivovat, protože ač je docela mladá, úžasně peče a tvoří a ještě to všechno dokáže nádherně nafotit, kdysi obdivovala Croquembouche, hned jsem tentokrát věděla, kam se pro recept vrátit, a to jak pro recept na paté a choux (tedy odpalované těsto), tak na karamelový krém.

 

Opisovat na tomto místě recepty nemá cenu, raději se rovnou mrkněte ke zdroji, určitě tam najdete inspiraci i pro další výtvory. Já jen dodám, že těsto podle tohoto receptu opravdu nemělo chybu, bylo krásně nadýchané a chuťově jemné, prostě na jedničku. S karamelem jsem trochu bojovala, smetanu s karamelem jsem rozpouštěla snad hodinu, ale nakonec se povedlo a i přes počáteční nedůvěru, že z této hmoty, kterou jsem měla den uloženou v ledničce, se povede vytvořit krém, nakonec se to podařilo bez problému.

 No a jak vytvořil labutě? Ačkoliv se to z prvního pohledu může zdát složité, je to vlastně docela jednoduché. Labuť pečeme na dvakrát, nejprve si pomocí cukrářského sáčku z těsta vytvoříme krky a to tak, že nastříkáme těsto na pečící papír do takového jakoby otazníku či nedokonalého paragrafu, přitom se snažíme aby na konci bylo těsto drobet užší na zobáček (to se mi popravdě moc nepovedlo). No a pak teprve pečeme tělo labutě, těsto nastříkáme do oválku, který se postupně zužuje. Po upečení a vychladnutí oválky ostrým nožem podélně rozpůlíme a vrchní část překrojíme na polovinu, čímž se utvoří křídla. Spodní část pak plníme krémem, do krému zapíchneme krk labutě a nahoru na krém naaranžujeme křídla, která jsme před tím dozdobili moučkovým cukrem.

A máme hotovo a můžeme servírovat, mlsat a sklízet chválu a obdiv, protože ty samozřejmě přijdou. A přitom jen my víme, že to bylo vlastně jednoduché.

A já můžu upřímně přiznat, že to byla první výzva Daring Bakers, která mne opravdu bavila, měla jsem ze svého výtvoru radost a už se těším, až budu odpalované těsto dělat příště a vymýšlet další variace a míchat krémy a ochutnávat.

Výzva The Daring Bakers - Červenec 2012: Crackers

 

 Červencovou výzvu The Daring Bakers připravila Dana McFarlane, pokud jsem správně pochopila, tak vlastní blog nemá, protože připravuje k vydání vlastní kuchařku. Úkolem pro nás bylo upéct krekry a to rovnou podle dvou různých receptů, přičemž jsme měli použít dvě různé metody formování - buď těsto vyválet ručně nebo pomocí strojku na těstoviny a nebo těsto vytvarovat do válečku, uložit do mrazáku a pak jen jednotlivé krekry nakrájet.

Musím se přiznat, že tuhle challenge jsem docela dost odflákla. Po počátečním nadšení, že tentokrát to není nic sladkého a že se mi krekry budou hodit pro návštěvy rodiny, které se táhly celým červencem, jsem nakonec výzvu dokončila až poslední červencový víkend a na nějaké extra vymýšlení jsem se vykašlala. Udělala jsem jednoduché krekry z cheddaru a pak variantu s parmezánem a tymiánem. Není se čemu divit, že se mi krekry nijak extra nepovedly a mně osobně nechutnala ani jedna verze. Ale to bude možná jen tím, že nejsem extra příznivce chuťově výraznějších sýrů, protože obě várky krekrů zmizely během jednoho dne, takže někomu přece jen chutnat musely (i když mám pocit, že manžel i syn sežerou prostě všechno).

Krekry s parmezánem a tymiánem

 

Ingredience:

• 110g másla
• 85g nastrouhaného parmezánu
• 1 1/4 hrnku polohrubé mouky
• 1/4 lžičky soli
• 1 lžička nasekaného čerstvého tymiánu (já použila sušený, i zde je vidět, že jsem tomu moc šance nedala)
•  1/2 lžičky čerstvě rozdrceného pepře

Postup:

Změklé máslo utřeme do krémova, pak k němu přidáme parmezán, mouku, sůl, tymián a pepř a smícháme a propracujeme těsto, které pak zformujeme do válečku, který zabalíme do plastové fólie a dáme do mrazáku. Pokud se těsto drolí a nejde zformovat, lze přidat pár lžic studené vody. Těsto necháme v mrazáku přibližně 30 minut, aby ztvrdlo, ale lze jej nechat i několik dnů a krekry napéct čerstvé, kdy se to nejlépe hodí.

Troubu rozehřejeme na 170°C. Ztuhlý váleček vytáhneme z mrazáku a nakrájíme na tenká kolečka, která pak na pečícím papíru pečeme zhruba 22 minut.

Krekry s cheddarem

Ingredience:

• 1 hrnek polohrubé mouky (cca 120g)
• 3/4 lžičky soli
• 1/2 lžičky čerstvě rozdrceného pepře
• 4 lžíce másla (cca 80g)
• 220g strouhaného cheddaru
• 3-4 lžíce vody

Postup:

Změklé máslo utřeme do krémova a přidáme k němu sýr, mouku, sůl a pepř a propracujeme těsto. Vodu do těsta přidáme podle potřeby. Těsto uložíme do chladničky, může tam být půl hodinky, ale klidně i 24 hodin.. Těsto vyválíme ručně nebo pomocí strojku na těstoviny a vykrajujeme z něj kolečka či jiné tvary podle vlastního uvážení. Neměly by být moc tenké, to pak krekry tolik nenaskočí, ale ani moc tlusté, to pak nejsou křupavé, takže tak akorát. Pečeme v troubě předehřáté na 175°C přibližně 20 minut, až jsou krekry do zlatova. Ale je třeba je pořádně sledovat, sama jsem se přesvědčila, že od spálení je dělí třeba jen minuta a bohužel i lehce spálené se už jíst nedají (alespoň podle mého názoru).

Výzva The Daring Bakers - Červen 2012: Battenberg

Červnovou výzvu The Daring Bakers připravila Mandy a když jsem poprvé uviděla fotky, byla jsem nadšená. Konečně něco, co jsem opravdu nikdy nedělala, jsem fakt amatér, protože jsem ještě nikdy nepoužívala potravinářské barvy, ani jsem nepracovala s marcipánem. A to se právě mělo v tomto receptu využít, úkolem totiž bylo připravit dort Battenberg. 

Battenberg je dort v německém stylu, který byl poprvé vytvořen na počest svatby vnučky královny Viktorie. Typický je pro něj šachovitý vzor, který je tvořen těstem ve dvou barvách, povrch je pokryt marcipánem. Tradiční Battenberg tvoří těsto s příchutí mandlí a barvy jsou žlutá a růžová. Ale fantazii se meze nekladou a tak se Battenberg dá vytvořit v mnoha příchutích a barvách. 

Když dělám něco poprvé, vždycky se snažím nejdřív udělat co nejtradičnější recept tak, abych věděla, jak to má opravdu vypadat, až pak si třeba troufnu na nějaké úpravy, ale jsem dost konzerva, takže často se k úpravám ani nedopracuju. Tady jsem se ale hrozně těšila, jak budu experimentovat s barvama a příchutěma, měla jsem, kromě tradičního receptu, v plánu upéct pistáciovo-čokoládový a pomerančovo-limetkový Battenberg. Jenže, poté, co jsem jakž takž vytvořila originální verzi, zjistila jsem, že to sice vypadá na první pohled hezky (až na to, že mi to s marcipánem fakt nejde), jenže je to příšerně sladké a vlastně mi to vůbec nechutná a tak jsem se na další příchutě a barvy vykašlala, hubení nejsme v naší rodině nikdo, tak proč se zbytečně cpát sladkým, když to třeba ani nebude stát za to.

Ingredience:

• 175g změklého másla
• 175g krupicového cukru
• 175g mouky
• špetka soli
• 2 3/4 lžičky prášku do pečiva
• 3 velká vejce
• 65g mletých mandlí
• 1/2 lžičky vanilkového extraktu
• 1/4 lžičky mandlového extraktu
• červené barvivo

na potažení: meruňkový džem, marcipán

Postup:

Pokud nemáte originální formu na Battenberg, viz třeba tady, tak je nejprve nutné připravit si pekáč na pečení tak, aby v něm šlo upéct dvě různě zbarvená těsta. Čtvercový pekáč vymažeme máslem a uprostřed rozdělíme na polovinu vložením alobalu složeného do tvaru obdélníku, který pak ještě zabalíme do pečícího papíru. Máslo utřeme s cukrem a vejci, přidáme mouku smíchanou se solí a práškem do pečiva, mleté mandle, vanilkový a mandlový extrakt a promícháme tak, aby těsto bylo hladké. Polovinu těsta nalijeme do poloviny připraveného pekáče, druhou polovinu obarvíme potravinářskou barvou a nalijeme do druhé poloviny pekáče. Pečeme v troubě předehřáté na 180°C přibližně 25 - 30 minut. Necháme vychladnout nejprve v pekáči a poté na mřížce. Když je upečené těsto vychladlé, rozkrojíme každou půlku těsta podélně tak, abychom dostali čtyři dlouhé čtvercové pruhy. Meruňkový džem zahřejeme a propasírujeme přes sítko. Potřeme pruhy těsta džemem a spojíme je tak, aby tvořily šachovnicový vzor. Džemem potřeme dort i na povrchu, rozválíme marcipán a celý dort do něj zabalíme. Marcipán uhladíme a uřízneme okraje dortu tak, aby bylo vidět vzor.

No, na první pokus to nedopadlo zas tak špatně, i když s tím marcipánem mi to tedy opravdu nešlo a bohužel to bylo i dost vidět. Taky jsem se mohla snažit dát k sobě pruhy těsta lépe, ale těsto jsem trochu přepekla, takže se drolilo a lámalo a byla jsem ráda, že jsem to aspoň nějak dala k sobě. Zkrátka jsem pochopila, že jsem nervák a když se něco nedaří, tak hysterčím a nemám na to nervy a tak to nějak rychle splácám a pak jsem naštvaná, že jsem se víc nesnažila. Snad mi další výzvy pomohou to změnit.

Výzva The Daring Bakers: Challah

A jéje, vánočka, napadlo mne, když jsem se poprvé podívala na květnovou výzvu Daring Bakers. Tuto výzvu připravila Ruth a úkolem bylo upéct Challah - tradiční židovský pletený chléb, který je nezbytnou součástí židovských oslav a svátků.

Jak už jsem napsala, podle prvního pohledu na fotografie jsem si prostě nemohla nepředstavit tradiční českou vánočku a po prozkoumání všech možných receptů se podobnost jen znásobila. Ach jo, já a kynuté těsto, všechno vždycky dělám přesně podle pokynů v receptech, těsto krásně kyne, ale výsledný produkt, ať už to jsou buchty nebo právě zmíněná vánočka, je většinou tuhý a suchý.

No ale proč bych to nemohla zkusit znovu, že? Tentokrát se to přece může povést (a dopředu můžu prozradit, že se to opravdu povedlo a to nad mé očekávání prostě výborně). Recepty uvedené v popisu výzvy mne nijak nezaujaly a tak jsem trochu zapátrala a našla recept slavné americké kuchařky Julie Child. Zaujal mne především tím, že se mouka postupně přidává až na úplný konec, zatímco já jsem u kynutého těsta obvykle zvyklá do prosáté mouky dát kvásek a postupně přidat další přísady - máslo, mléko, vejce. Ono v tom asi nebude tak velký rozdíl, stejně se to musí dlouho míchat a hníst, ale tady se mi to dělalo přece jen trochu lépe.

Musím přiznat, že z celého receptu jsem se nejvíc těšila na pletení. Podle videí, které Ruth uvedla vypadalo pletení challah z šesti pramenů velmi jednoduše a moc se mi líbila i kulatá challah ze čtyř pramenů těsta. Challah se dá dělat v různých variantách, do těsta je možné přidat rozinky, čokoládu, oříšky, stejně tak povrch je možné posypat sezamovými semínky, mákem, vanilkovým cukrem, no prostě fantazii se meze nekladou. Já jsem se ale nakonec rozhodla udělat jednoduché těsto, do kterého nebudu nic přidávat a to z toho důvodu, že jsem se opravdu moc těšila na pletení a moc dobře si pamatuju, jak mi u vánočky nešly vytvarovat jednotlivé prameny právě kvůli rozinkám a oříškům v těstě. A to jsem teď rozhodně nechtěla riskovat. Snad příště.

Ingredience: 

• 2 lžíce (cca 30g) rozpuštěného másla
• 20g čerstvých kvasnic (myslím, že toto množství je tak na 0,5 kg mouky, ale já tam nakonec mouky nasypala spíš kilo, takže bych příště kvasnice ještě přidala)
• 1/2 hrnku vlažné vody
• 6 lžic jemného krystalového cukru
• 250 ml polotučného mléka
• 4 lžíce jemného medu
• 2 lžičky soli
• 4 velká vejce nebo 5 středních
• 6 1/2 hrnku mouky s vysokým obsahem lepku (chlebová nebo nebělená žitná) - (já jsem použila směs hladké a polohrubé, doma nic jiného nebylo a já byla líná běžet někam nakupovat)

glazura: 1 velké vejce, 1 velký žloutek, lžíce vody

Postup:

Velkou mísu vytřeme částí rozpuštěného másla a zbylé máslo necháme stranou na pozdější potření povrchu těsta. Kvasnice rozmícháme se lžičkou cukru, přidáme vlažnou vodu, trochu mouky a necháme vzejít kvásek. Máslo nakrájíme na malé kousky a dáme do kastrolu společně s mlékem a zahříváme tak dlouho, až je mléko horké a máslo se v něm rozpustí. Mléko s rozpuštěným máslem nalijeme do velké mísy a přidáme zbytek cukru, med a sůl a zamícháme, aby se cukr a sůl rozpustily. Necháme zchladnout na 43°C. Do směsi přidáme kvásek společně s vejci, zamícháme a pak za rychlého míchání přidáváme po půl hrncích mouku. Těsto mícháme a hněteme tak dlouho, až je hladké a pružné. Z těsta vytvarujeme kouli, kterou vložíme do máslem vytřené mísy, na povrchu potřeme zbylým máslem a necháme na teplém místě kynout 1 - 1,5 hodiny. Po této době těsto znovu lehce prohněteme a necháme znovu kynout 45 minut až 1 hodinu.

Když máme těsto krásně nakynuté, rozdělíme jej na jednotlivé copánky, které by měly být silnější uprostřed a směrem ke krajům se zužovat. Challah můžeme uplést ze tří, čtyř či šesti pramenů těsta. Já jsem se pustila do té ze šesti kousků. Jednotlivé prameny spojíme na konci a jdeme na to zleva. Levý pramen přehodíme přes dva vedlejší prameny, pak propleteme pod jedním a znovu přehodíme přes dva. Stejným způsobem pokračujeme dále vždy z "nejlevějším" pramenem. Konce pak přehneme dolů pod upletený challah.

Jak už jsem psala, moc se mi líbila i kulatá challah ze čtyř pramenů těsta, kterou vytvoříme tak, že si nejdříve uděláme klasickou mřížku, kdy každý copánek musí být jednou částí nad  jedním copánkem a druhou částí pod dalším copánkem. Vykukující části pak začneme překládat tak, že vždy spodní copánek přeložíme přes horní, takhle to uděláme čtyřikrát dokola a stejně tak na druhou stranu. Slovní popis se mi teda moc nedaří, ale určitě na youtube nebo jinde na internetu najdete přesná videa, jak na to.

Zapletené kousky necháme ještě dále kynout při pokojové teplotě asi 40 minut. Smícháme vejce se žloutkem a lžící vody a potřeme těsto. Necháme zaschnout asi 5 minut a poté potřeme ještě jednou.

Pečeme v troubě předehřáté na 190°C asi 20 minut.Vytáhneme z trouby a znovu potřeme glazurou hlavně ty části, které se při pečení dostaly na povrch. Dáme zpátky do trouby a pečeme ještě 15 - 20 minut. Challah by měla být zlatavě hnědá a při poklepání na spodní část znít dutě. Pokud při pečení hnědne příliš rychle, je třeba zakrýt alobalem.

Necháme vychladnout a pak už jen krájíme a chválíme pekařku.

A já mám za sebou další půlden strávený v kuchyni, ale musím říct, že jsem opravdu nelitovala, protože nejen, že challah vypadala moc krásně, ale taky báječně chutnala, pořád dokola jsem opakovala, že je to jako z pekárny,  čímž jsem měla na mysli, že těsto bylo vláčné, měkké, na jazyku se úplně rozplývalo a to se mi u kynutého těsta nikdy předtím nepovedlo.

Musím přiznat, že k původnímu množství mouky jsem při hnětení musela ještě podstatnou část přidat, protože těsto se stále lepilo, takže jsem nakonec použila opravdu skoro kilo mouky a pak byla zhrozená, co s tou hromadou budu dělat. A tak jsme šestipramenovou challah snědli a ty kulaté čekají na svou chvíli v mrazáku. Ale asi tam nebudou dlouho.

Rebarborové muffiny

Myslím, že můžu naprosto pravdivě prohlásit, že rebarbora je moje nejmilejší zelenina. A ano, je to právě proto, že se z ní dají upéct ty, alespoň podle mého názoru, nejlepší moučníky. Každé jaro už se nemůžu dočkat, až se na stáncích objeví první stonky této kyselé dobroty. 

Na špičce žebříčku nejlepších rebarborových pochoutek je pro mne rebarborovo-jahodový koláč z kuchařky od Mary Berry, kterou zde již jednou vychvalovala. K jahodám jsem se ale letos ještě nedostala, navíc času, jako obvykle, nebylo nazbyt, chtělo to něco rychlého, snadného, a něco, do čeho bych mohla upotřebit zakysanou smetanu, která už dlouho zahálela v lednici. 

Jak už jsem psala, rychlé buchty typu "smíchej dohromady, vraž do toho prášek do pečiva a upeč" nemám moc ráda, ovšem pokud je upravím jako muffiny, je to něco jiného a najednou jsem ochotná je vzít na milost. Takže jsem trochu prošmejdila internet a ze všech možných receptů jsem nakonec zkombinovala následující recept. A vyšly z toho ty nejlepší muffiny, jaké jsem kdy jedla. Mokré, šťavnaté, jen mírně sladké, ve kterých rebarbora hraje prim. 

Ingredience: 
na 18 menších kousků

• 250g špaldové mouky
• 4 lžíce másla 
• 2 vejce (ale určitě by stačilo i jedno)
• 250g třtinového cukru
• vanilkový cukr nebo lžička vanilkového extraktu (já většinou dávám obojí)
• 1 lžička prášku na pečení
• 1 lžička soli
• 190g zakysané smetany
• 1/2 kg rebarbory
• špetka muškátového oříšku

Postup:

Máslo utřeme spolu s cukrem, postupně přidáme vejce. Mouku smícháme s práškem do pečiva a solí. Rebarboru očistíme a nakrájíme na malé kostičky. K máslu s cukrem a vejcem přidáme zakysanou smetanu a společně s rebarborou promícháme se suchými přísadami, tedy s moukou s práškem do pečiva a solí. Přidáme špetku muškátového oříšku. Naplníme košíčky na muffiny  a pečeme v troubě předehřáté na 180°C přibližně 20 - 30 minut, resp. použijeme známý trik se špejlí, která po zapíchnutí a vytažení musí zůstat čistá.

S rebarborou by se správně mělo postupovat tak, že ji smíchanou s cukrem dáme na 20 minut péct do trouby, aby pustila vodu a zároveň nebyla tak kyselá. Já přiznávám, že jsem byla líná a navíc mám rebarboru opravdu ráda a kyselost mi nevadí, ale pokud jste na tom jinak, tak doporučuju přidat k receptu ještě takových 100g cukru, promíchat s rebarborou a těch 20 minut péct.

Tyto muffiny jsou opravdu hodně "mokré" a rebarborou úplně přetékají, a chápu, že ne každému bude tohle vyhovovat. Kromě přidání cukru bych taky mohla doporučit míň zakysané smetany a pouze jedno vejce, aby konzistence nebyla právě tolik "mokrá". 

V naší rodině však byly právě tyto ohodnoceny jako "best muffins ever" a tak už další stonky rebarbory čekají na zpracování a asi ještě nějakou dobu se nám tento recept nepřejí.

Pavlova

Tento lehký úžasný dezert budu mít vždy spojen se svým pobytem na Novém Zélandu. Je to totiž jejich národní dezert, i když se o původ vedou pře mezi Novým Zélandem a Austrálií. Byl prý vytvořen na počest ruské baletky Anny Pavlovy a měl by být "as light as Pavlova", tedy tak lehký jako Pavlova nebo tančit lehce jako Pavlova.

Jeho základ tvoří sněhové pláty, křupavé na povrhu a lehké a měkké uvnitř. Pak stačí jen doplnit libovolným ovocem a šlehačkou a je hotovo. Dokonalé a přitom tak jednoduché.

Pro můj první pokus jsem zvolila recept z kuchařky Dezerty a cukroví od Mary Berry, kterou, jen tak mimochodem, zbožňuju. Doma ji měla moje mamka už od mého dětství, ještě v době, kdy jsme o pojmech tiramisu, baklava a podobně neměli ani ponětí a většina surovin pro nás byla tak nedostupná jako banány v létě. Až před několika lety jsem si jí u mamky znovu všimla a, k mamčině veliké nelibosti, zabavila a od té do doby už mi byla několikát skvělým pomocníkem při mých kuchařských pokusech.

Ingredience:

• 3 bílky
• 175g cukru krupice
• 1 lžíce vinného octa
• 1 lžíce škrobové moučky
• 5 plodů kiwi
• 300 ml smetany ke šlehání

Stejně jako v receptu z kuchařky, i já jsem použila kiwi, už jen proto, že pro přípravu novozélandského národního dezertu prostě snad není lepší volby. Ale stejně tak jde použít i jiné měkké ovoce, což můžu dokumentovat i tím, že od pravých "kiwies", jak sebe sama novozélanďané nazývají, jsem Pavlovu měla s jahodami, lesními plody, ale s plody kiwi nikdy.

Postup:

Na plech položíme pečící papír a s pomocí talíře si na něj vyznačíme kruh o průměru 20 cm. Troubu předehřejeme na 150°C. V míse ušleháme sníh z bílků a postupně po lžících přidáváme cukr, každou dávku důkladně zašleháme. Vinný ocet smícháme se škrobovou moučkou a přidáme do sněhu s poslední lžící cuku. Vyšlehanou hmotu rozetřeme na pečící papír, okraje ponecháme o něco vyšší než střed. Vložíme do středu trouby, snížíme teplotu na 140°C a pečeme 1 hodinu nebo dokud lehce nezrůžoví.

Vypneme toubu a necháme dezert uvnitř dokud úplně nevystydne. Pak z něj opatrně odstraníme papír na pečení a položíme na plochý tác. Kiwi nakrájíme na tenké plátky. Smetanu ušleháme na pevnou šlehačku.

Před podáváním:

Dvěma třetinami šlehačky naplníme sněhový korpus. Několik plátků kiwi si necháme stanou, ostatní rozložíme na šlehačku. Navrch doprostřed dáme zbytek šlehačky a zbývající ovoce.

Pavlovu na následující fotce jsem už ale nedělala já, jen jsem měla tu čest ji ochutnat a nikdy na to nezapomenu, stejně tak jako na celou večeři, která tomuto nádhernému dezertu předcházela. Pravá Pavlova od pravých kiwies v Blenheimu na jižním ostrově Nového Zélandu. Snad se tam ještě někdy vrátím.

Výzva The Daring Bakers: Armenian Nazook and Nutmeg Cake

Má první výzva The Daring Bakers!!! Neskutečně jsem se těšila a nemohla se dočkat 1. dubna, abych se dozvěděla, co se bude tento měsíc péct.

Hostitelem únorové výzvy byl Jason. Jelikož část jeho rodiny pochází z Arménie, dal nám za úkol vytvořit alespoň jednu ze dvou arménských sladkostí: nazook a nutmeg cake (tedy koláč s muškátovým oříškem). 

Přidal oba originální recepty a i roztomilé video, jak dělá arménský nazook jeho babička. Vypadalo to všechno tak jednoduše, že jsem se do pečení chtěla hned pustit a říkala jsem si, že svou první výzvu budu mít splněnu jako nic. No ale jak je v poslední době téměř pravidlem, se dvěma dětmi skoro nic nestíhám a to, co před nedávnem bylo běžné, se teď stává téměř nemožným a tak jsem to málem vzdala. Ale nakonec se povedlo a jsem moc ráda, že jsem se do toho pustila.

Nejprve přišel na řadu Nazook. Jason nás vyzval k použití originálního receptu s tím, že smíme měnit náplň, přičemž ta originální je s příchutí vanilky, ale dá se použít cokoli přes skořici, kardamom a podobně. Já jsem se rozhodla udělat napůl nazook s vanilkou a další polovinu náplně se skořicí.

Ingredience:

na těsto:

•  420g mouky (já jsem dala napůl polohrubou a hladkou, protože v originále se používá  all-purpose flour a já si nikdy nejsem jistá, jestli je to spíš naše hladká nebo polohrubá)
•  1 balíček (7g) sušeného droždí
•  240ml zakysané smetany
•  225g změklého másla

na náplň:

•  210g prosáté mouky (opět jsou použila napůl hladkou a polohrubou)
•  340g cukru (použila jsem krupici)
•  170g změklého másla
•  2 lžičky vanilkového extraktu (já použila do půlky náplně 1 lžičku vanilkového extraktu a do druhé půlky 1 lžičku skořice)

1-2 žloutky na potření těsta (dá se potřít i celým vejcem, jen bílky, jogurtem, já použila žloutky)

Postup:

Suroviny na těsto promícháme v míse a hněteme tak dlouho, až se těsto nelepí na ruce a stěny mísy. Umístíme do lednice a necháme odpočinout 3-5 hodin (nebo i přes noc). 

Náplň vytvoříme velmi jednoduše, je to vlastně drobenka, takže ingredience smícháme a v prstech vytvoříme drobenku, kterou jsem pak rozdělila na dvě poloviny, do jedné přidala vanilkový extrakt a do druhé skořici.

Těsto vytáhneme z lednice, rozdělíme na 4 díly a každý díl vyválíme, řekla bych, že do tvaru obdélníku (alespoň tak mi to připadalo). Na těsto rovnoměrně nasypeme čtvrtinu připravené náplně a od širší strany opatrně srolujeme do dlouhého úzkého závinu. Potřeme žloutkem a vroubkovaným kráječem nakrájíme na 10 stejných kousků. Stejně postupujeme se zbylými díly těsta.

Pečeme v předehřáté troubě na 175°C přibližně 30min, resp. až je povrch krásně zlatý.

 Mně se samozřejmě podařilo první dávku se skořicí mírně připéct, takže povrch rozhodně nebyl zlatý, ale spíš hodně hnědý, ale výslednou chuť to, myslím, neovlivnilo. Ačkoliv je nazook vlastně velmi jednoduchá záležitost, překvapilo mne, jak výborně chutná. Testovací skupina ve složení tchýně, tchán, manžel se shodli, že lepší je originální receptura s vanilkou a já s nimi souhlasím. Příště bych ještě zkusila nahradit krupicový cukr cukrem moučkovým, nazook by mohl být ještě jemnější. Z uvedeného množství vyjde 40 kousků, což je docela dost a tak jsem polovinu zamrazila a na další návštěvu příbuzných vytáhla a chutnalo nám snad ještě víc než čerstvě vytažené z trouby. Takže za mne určitě doporučuju a ukládám do oblíbených receptů.

Nutmeg cake, neboli buchta s příchutí muškátového oříšku, mne moc nelákala. Příprava vypadala až moc jednoduše a podobné typy moučníků typu "smíchej všechno dohromady a upeč" mne nikdy moc nebavily, a ani mi většinou nechutnají. Ale jednou je to challenge a to přece neznamená jen dělat něco těžkého a složitého, ale i třeba udělat věci, které se mi vlastně ani moc dělat nechtějí. A tak jsem se do něj pustila.

Jason nám opět povolil změnit příchuť náplně (v originále, jak je asi jasné, je muškátový oříšek, ale dá se opět, jako v případě nazooku, použít skořice či kardamom) a zároveň i posyp oříšky na povrchu (v originálním receptu bylo uvedeny vlašské ořechy, ale mohou se použít i jiné nebo taky žádné, já se držela originálu už jen proto, že ty vlašáky, co jsou doma, potřebovaly spotřebovat.

Ingredience:

•  240ml mléka
•  1 lžička jedlé sody
•  280g mouky (opět v receptu uvedeno all-purpose, opět mnou použit mix hladké a polohrubé)
•  2 lžičky prášku do pečiva
•  400g hnědého cukru (zdálo se mi to hrozně moc, dala jsem jen 300g)
•  170g másla
•  55g nakrájených vlašských ořechů
•  1-1,5 lžičky nastrouhaného muškátového oříšku 

Postup:

Základem těsta je vlastně opět drobenka. Tedy mouku prosátou s práškem do pečiva smícháme s cukrem a na kostky pokrájeným máslem a prsty (či použitím robota, kterého já nemám) vytvoříme drobenku. Jedlou sodu smícháme s mlékem. Vejce rozklepneme do mísy a přidáme k němu nastrouhaný muškátový oříšek a šleháme. Jason psal něco o deseti minutách ručně, já nechtěla dítě děsit mixérem, tak jsem šlehala a šlehala, ale deset minut to asi nebylo, ruka holt bolela. Přidáme mléko smíchané s jedlou sodou. Půlku drobenky nasypeme na dno dortové formy a rukou přitlačíme a zahladíme. Zbylou půlku drobenky smícháme s mlékem a rozšlehaným vejcem s muškátovým oříškem. Tato část těsta je velmi tekutá, ale tak to má být. Nalijeme na připravený základ a opatrně posypeme kousky vlašských ořechů. 

Pečeme v troubě předehřáté na 175°C asi 30-40 minut, až je povrch krásně zlatý a známý trik se zapíchnutou špejlí se podaří a špejle je po vytažení suchá.

Jak je bohužel v poslední době mým špatným zvykem já jsem dělala zase tisíc věcí najednou a koláč jsem trochu přepekla. Ale nijak tragicky, jen ten zlatě hnědý povrch mi zase nevyšel. Ačkoliv jsem snížila množství cukru o 100g, stejně se mi Nutmeg cake zdál příliš sladký, příště bych množství cukru ještě snížila. A taky byl docela hodně máslový, ale možná to bylo tím, že jsem použila opravdu kvalitní čerstvé máslo a ta "máslovost" vlastně nebyla na škodu, jen jsem měla celou dobu pocit, že jím něco strašně tučného. Muškátového oříšku jsem dala mírně víc než bylo množství v receptu a je v koláči opravdu hodně cítit, což mně osobně trochu vadí, ale to je asi dáno mými chuťovými preferencemi. 

Upřímně, nevím, jestli si tento koláč ještě někdy zopakuji, myslím, že podobných typů buchet je všude spousta, ale možná změním názor až ho při nějaké příležitosti vytáhnu z mrazáku, kde je víc než půlka schovaná na horší časy.

Tak a první výzvu The Daring Bakers mám za sebou. Jsem ráda, že jsem se na to nevybodla jako na tolik jiných věcí předchozích, které mne nadchly a pak rychle pustily. A doufám, že mi to nadšení vydrží dál. A už se těším, co si v květnu upeču.

Tvarohové muffiny

Muffiny peču docela často, je to rychlá záležitost a ačkoliv nemám ráda takové ty rychlo buchty na plech a muffiny jsou vlastně to samé, jen rozdělené na menší části, zkrátka mně baví. Recept na tyhle tvarohové koluje internetem jen s mírnými obměnami, takže jsem je taky zkusila, v tomto případě s rozinkama.

Ingredience: na 12 menších muffinů

•  1 větší vejce
• 100g cukru
• 1 vanilkový cukr
• 100ml oleje
• 250g tvarohu
• 200g hladké mouky
• 1/2 prášku do pečiva
• rozinky nebo kousky čokolády

Postup:

Pokud si na to, že chceme péct muffiny, vzpomeneme včas, tak naložíme rozinky do rumu nebo nějakého dobrého likéru. Já se obvykle rozhodnu na poslední chvíli, takže tuto část většinou vynechám, ale je mi to vždycky líto. No a pak postupujeme jako při přípravě všech podobných těst na muffiny. Smícháme suché ingredience, tvaroh rozšleháme s vejcem a cukrem, vmícháme olej a pak smícháme se suchými přísadami. K vanilkovému cukru přidávám většinou ještě kapku vanilkového etraktu neboť vanilky podle mne není nikdy dost.

No a teď už jen naplníme košíčky v muffinové formě připravenou směsí a pečeme v troubě předehřáté na 190°C cca 20 minut.

Abych pravdu řekla, muffinů už jsem napekla docela dost, a tyhle se mi zdály docela obyčejné a nijak extra mi nechutnaly. Tvaroh ale v naší domácnosti v poslední době nesmí chybět, tak jsem jim dala ještě jednu šanci. Jen jsem je tentokrát udělala ze špaldové mouky, bílý cukr nahradila hnědým třtinovým a místo rozinek dala kousky čokolády a myslím, že tyhle muffiny si své místo v mé kuchyni uhájily, z obyčejné "buchty" se rázem stalo něco mnohem chuťově zajímavějšího a měla jsem co dělat, abych je nezblajzla všechny.

Yet another foodblog

Mohla bych začít tak, že dnes má blog o jídle téměř každý, tak proč ne já. Protože přiznejme si to, nemyslím si, že bych byla něčím výjimečná, péct a vařit umím tak nějak normálně - to znamená, dejte mi recept a já to nějak uklohním a pravděpodobně to bude i k jídlu, foťák mám obyčejný a fotit moc neumím a na upravování fotek nemám trpělivost. Takže vlastně - proč?
Upřímně - je čtvrtek dopoledne, já přemýšlím, co uvařit těm svým dvěma otesánkům (naštěstí ten třetí je zatím jen na mlíku) k večeři a tak brouzdám po internetu, hledám inspiraci na svých oblíbených webech a kupodivu, jedno dítě spí a druhé si hraje samo (konečně !), tak mám spoustu času a že bych se konečně zaregistrovala na Daring Kitchen? A hups, už tam jsem, no jo, ale potřebovala bych blog, tak šup, jeden je založený, takhle rychle to jde a mám ho.
A pak dlouhou dobu přemýšlím, co napsat a jaká být a pak si řeknu, že na tom vlastně nezáleží, své místo na slunci už mám a to všechno dál se uvidí.